Novinky

Nastávající maminka z AGELLAB si „vzala“ laboratoř domů. „Cítím závazek vůči kolegyním,“ říká v rozhovoru

Laboratorní specialistka Mgr. Sabina Čablová pět let pracuje v laboratořích AGELLAB ve Vítkovické nemocnici, která je členem skupiny AGEL. Specializované a špičkově vybavené pracoviště před pár týdny vyměnila za domácí prostředí. I v něm nastávající maminka pokračovala ve své práci, protože v době koronavirové epidemie chtěla nadále pomáhat svým kolegům. Sabina Čablová si moc dobře uvědomuje, že každá pomoc se v současné době hodí, proto si v rámci režimu home-office udělala „domácí laboratoř“.

Čím se přesně zabýváte v AGELLAB, jaká je konkrétně vaše profese v laboratořích a jak dlouho v AGELLAB pracujete?

Na našem pracovišti klinické mikrobiologie v Ostravě - Vítkovicích se zabývám detekcí extrahumánního genomu za pomocí metody polymerázové řetězové reakce. Velmi jednoduše bych mohla svůj pracovní den vylíčit jako neustálé „žonglování“ s pipetami, nabírání velmi malých objemů a jejich přenášení z malých zkumavek do ještě menších.

A když se trošku ponoříme do tématu?

Realita je zhruba taková, že na začátku je dodaný materiál, vzorek pocházející z lidského těla, nejčastěji ve formě stěru či krve. Předpokladem je, že se ve vzorku nachází nějaký konkrétní patogen, kterého hledáme (virus, bakterie, ale i prvok). Každý druh patogena má unikátní genetickou informaci ve formě nukleové kyseliny, kterou izolací vyčistíme od zbytku balastního materiálu a poté její přítomnost namnožením zviditelníme.

Co všechno ve stručnosti obsahuje vaše profese?

Při nástupu před pěti lety jsem se musela naučit hlavně práci, kterou zastává laborant. Ta je o pečlivosti, přesnosti a o pochopení chodu laboratoře. Teprve s těmito zkušenostmi jsem mohla správně odečítat proběhlé reakce, hodnotit výsledky a řešit problémy, které se při zpracování vzorků mohou vyskytnout. To už je práce primárně u počítače, protože právě zde se zpracovávají veškerá data a výstupy. Od toho je jen krůček k administrativě, nedílné součásti práce v laboratoři.

Pravdou je, že je velice poutavé, když si jen domýšlíte, co se ve vzorku pacienta nachází. Jestli se z toho či onoho materiálu povede izolovat nukleová kyselina - to až do doby vyhodnocení nevíte. Tato část mi z důvodu těhotenství odpadla, ale z kanceláře jsem aspoň mohla zpracovávat veškeré papíry a ulehčit tak kolegyním, což jak se ukázalo, bylo také velkým zadostiučiněním vzhledem k nastalé situaci na začátku března a udělením souhlasu naší laboratoři se zpracováním vzorků pacientů podezřelých na přítomnost viru SARS-CoV-2.

Jak nakonec došlo k tomu, že jste pracovní prostředí laboratoře vyměnila za obývací pokoj?

Přesto, že jsem věděla, že riziko nákazy je při všech opatřeních, a navíc při práci z kanceláře, mizivé, měla rodina o mne a miminko starosti. Sama jsem je ale i chápala a uvědomovala si, že dítě a rozhodnutí je stejně tak moje jako manžela. Proto jsem si po svolení vedoucí zapůjčila monitor, abych měla přehlednější plochu a začala pracovat z domu.

Můžete popsat, jak vypadá práce laboratorní specialistky za dveřmi jejího domova?

Práce probíhá v podstatě jako z kanceláře, protože jsem díky vzdálenému připojení v kontaktu se vším, co se v laboratoři právě děje. Někdy se dokonce dostanu k výsledkům ještě dříve než lidé v laboratoři. Zároveň jsem i na telefonu a mohu řešit vše, na co kolegyně zaměstnané hromadami vzorků nemají absolutně čas. Vzhledem k celodennímu postupnému zpracovávání vzorků je nutné tomu přizpůsobit i administrativu a rovněž ji doplňovat po celý den. Doma si mohu práci lépe rozvrhnout a držet krok s chodem laboratoře. Naopak pokud potřebuji něco vyřídit, tak je občas problematické komunikovat s přehlcenou laboratoří na dálku. Ale vše doposud zvládáme.

Je pro vás samotnou nyní překvapení, že takto specializovanou práci vykonáváte doma? Dokázala jste si to ještě před pár týdny představit?

Z domu nelze samozřejmě dělat vše a pipety, ani další příslušenství jako jsou centrifugy a termobloky jsem si domů půjčit nemohla, i když představa by to byla zajímavá. Ale díky propojení, vím opravdu o všech vzorcích a jejich zpracování, výsledcích i konečných hodnoceních. Pokud by něco nefungovalo, tak jak má, tak je i na dálku možné odhadnout, kde je problém, navést člověka po telefonu nebo připravit podklady pro případné budoucí řešení.

Co vás nejvíce překvapilo?

Nevěřila jsem, že bych mohla laboratoři pomáhat v takové míře, ale myslím, že to je nakonec ku prospěchu všech. Holky nemají čas se zaobírat čtením přesných postupů u nově došlých reagencií, já jim to můžu ve zkrácené verzi s poznámkami i nastaveními připravit. Mohu jim také zajistit materiál potřebný ke zpracování vzorků, poptat reagencie atd. a to je také obrovská pomoc.

Koronavirová epidemie zaměstnává řadu profesí v poslední době na maximum, a to včetně laboratorních specialistů. Co pro vás znamená, že můžete i takto pomáhat svým kolegům i veřejnosti?

Pokud člověk pracuje ve zdravotnictví, primárně by měl počítat s tím, že bude pomáhat lidem. To považuji za logický důsledek volby této práce. Samozřejmě všichni asi doufáme, že to ideálně nebude na úkor vlastního pohodlí, ale aktuální situace si to žádá, a to nejen od zdravotníků. Proto cítím určitý závazek vůči kolegyním a laboratoři a snažím se pomáhat, jak jen a co nejdéle to bude možné. Navíc jsem věděla, že jinak tyto povinnosti spadnou na jejich hlavu, což by v prvotním přílivu množství vzorků bylo zcela nemyslitelné. Jsem velmi ráda, že i když pouze z domu, v tom mohu být s nimi.